Ohlasy, články
Tomáš Víšek zahrál Suka i Sukovou
(Sedlčanský kraj, 1. června 2005)
SEDLČANY Ve středu se v KDJS představil přední český klavírní mistr Tomáš Víšek. Jak se sluší na Sukovy Sedlčany, zahrál skladby Josefa Suka - a nejen je. Posluchače seznámil s téměř neznámou skutečností - drobná dílka složila i Sukova žena Otilka, roz. Dvořáková, a syn Josef Suk (otec současného houslisty Josefa Suka).
Vy máte k Sukovi hluboký vztah a jste velikým znalcem jeho díla. Jak jste se s jeho dílem seznámil?
"Můj vztah k Sukovi a jeho dílu je - dá se říci - osudový. Do takových dvaceti let jsem českou muziku skoro nehrál. Když mi bylo čtvrtstoletí, přišla na mě velká nemoc a vypadalo to, že už nebudu moci nikdy hrát, že už se ke klavíru nevrátím. Vracel jsem se pěti minutami denně a další půlrok trvalo, než jsem překročil hodinu denně. První věc, kterou jsem při svém návratu studoval byl Sukův celý opus skladeb 107, který začíná Písní lásky. S tou jsem po té dlouhé pauze poprvé vystoupil na veřejnosti a na to se pochopitelně nedá zapomenout."
Proč zrovna Suk? Byla to náhoda?
"Myslím, že ne. Miluji českou klavírní lyriku, ať už je to Smetana, Dvořák, Suk nebo i Vítězslav Novák, protože česká hudební lyrika je hrozně hluboká, zasáhne duši i srdce a pro mě je to opravdu požitek ´bahnit se´ v těch harmoniích a spoluprožívat tu lyriku s autorem a snažit se tu krásu předat i lidem. Od nějakých 35 let se věnuji české muzice stále více a dá se říci, že u mě převažuje."
Pro naše čtenáře bude jistě zajímavá informace, že jste koncem roku 1999 natáčel v Křečovicích na Sukovo piano CD. Můžete na tento jedinečný projekt zavzpomínat?
"Ono se záměrně tradovalo, že to piáno je v dezolátním stavu a je nepoužitelné. Díky tomu na něj skutečně nikdo nehrál a zachovalo se v relativně dobrém stavu. Samozřejmě muselo jít do generální opravy a nebylo naprosto možné ho vyintonovat, aby všechny tóny zněly vyrovnaně, aby nějaké tóny neustřelovaly. Musel jsem se čtyři dny před tím v Křečovicích zavřít a zjistit, jak se piano chová, co se překonat dá a na co si musím dávat u dané klávesy pozor - hrát prostě tak, aby lidé nepoznali, že s tím jsou nějaké potíže. Pro CD jsem hledal skladby, které vyšly tiskem, ale ještě nebyly natočeny. Zařadil jsem tam i zmiňovanou Píseň lásky."
Jak jste se dostal ke skladbám Otilky Sukové? To je poměrně neznámá záležitost...
Nabízí se otázka, jestli se nejedná spíše o dílo Sukovo, než samotné Otilky. Co si o tom myslíte?
"Jisté není v tomto případě vůbec nic. Vím, že jsou kolem toho různé hypotézy, že jí s tím pomáhal nebo jí to psal Suk, ovšem to se bez rukopisu těžko posuzuje. Ve Zlaté Praze k tomu tehdy nepřipsali, odkud skladby získali. Nově jsem se kvůli natáčení začal zabývat i skladbami Josefa Suka syna, které nikdy nevyšly. Velmi ochotně mi je zapůjčil mistr houslista Josef Suk. Vybral jsem z nich čtyři skladby. On měl skládání jako koníčka, nechodil k nikomu na skladbu, prostě se tím bavil. Bylo zajímavé probírat se tvorbou všech skládajících Suků, přitom otec byl hudebník, vnuk je vynikající houslista, ale neskládali. Čili nahrál jsem skladby těchto tří. Přišlo by mi škoda, kdyby se o těchto skladbách vůbec nevědělo."
Tatáž otázka: Psal ty skladby vůbec ing. Suk?
"V jeho případě je prokazatelně psal on. První jeho dochovaná skladba je Křečovická svita, kterou jsem bohužel dělat nemohl, protože je v ní strašně moc přepisů. Kdyby se tím chtěl muzikolog zabývat, tak by si vyhrál. Na to ale nebyl čas. Ostatní skladby ing. Suka vznikly až po smrti toho nejslavnějšího Suka, tedy to prokazatelně psal ing. Suk sám."
Nebo je mohl převzít z otcovy pozůstalosti a prohlásit za své vlastní...
"Nezdá se to. To by ty skladby měly jiné grády. Je to příjemné, hezky se to poslouchá, ale nemůžou na to být měřítka jako na skladatele, který skladbu studoval. On pochopitelně zdědil nějaké geny po tatínkovi, ale dál se moc nerozvíjel, skládal jen tak pro potěšení. Jako kdybych si něco složil já nebo vy - určitě bychom nějakou písničku na tři akordy také napsali. Taky bych mohl říkat, ´já jsem složil´, ale geniální by to asi nebylo."